V chaosu, který pohltil USA v létě roku 2020, kdy byl v reakci na oficiálně vyhlášenou pandemii potlačen normální společenský a ekonomický život, probíhaly téměř noc co noc, měsíc za měsícem pouliční nepokoje spojené se žhářstvím a rabováním v desítkách měst.
Tehdy se do mediálního a veřejného povědomí poprvé dostal evoluční antropolog Peter Turchin, který v roce 2010 s použitím matematických modelů předpověděl, že 20. léta 21. století budou pro zemi dekádou politických zmatků a násilí. Rok 2020 však viděl pouze jako milník začátku krize, jejíž obrat k lepšímu neočekával, dokud nebudou odstraněny její příčiny - zejména prohlubující se rozdíly v bohatství, několik dekád stagnujících průměrných příjmů ve většině profesí a nestabilní a o pozice, postavení a majetky vzájemně soupeřící dekadentní elity. Tyto a další procesy mají podle Turchina vyústit v novou americkou revoluci nebo občanskou válku a kolaps Pax Americana.
Turchin, nicméně, není jediný vědec, který označuje toto časové období za existenční hrozbu pro USA.
Přes poněkud odlišné akademické pozadí (politika, ekonomie a historie) dospěl William Strauss a Neil Howe odlišnou metodologií k obdobným závěrům. Ve své knize The Fourth Turning kladou důraz na kulturní, psychologické a generační aspekty, které se reflektují v cyklických historických procesech a kontrastují s osvícenskou ideou lineárního času. Zdůrazňují, že časové cykly vždy formovaly a formují lidskou existenci, ať již je to střídání ročních období nebo jednotlivých generací. Postoje, prožívání a chování je pro každou generaci obdobné v závislosti na časovém odstupu od klíčových historických událostí a vede k charakteristickému chování a reakcím, které buď brání jejich vzniku nebo naopak znovu vytvoří typické historické události.
Strauss a Howe poukazují na cykly čtyř generací trvající přibližně 85 let a ústící v krizi. První cyklus podle nich vyvrcholil válečným rokem 1944 a předcházela mu velká hospodářská krize. Další cyklus nás vrací o dalších 81 let do období války Severu proti Jihu a vrcholí rokem 1863. Třetí identifikovaný cyklus trval 82 let a vyvrcholil rokem 1781 a válkou za nezávislost. Historie USA je tak v jejich očích definována třemi zásadními válečnými krizemi, které redefinovaly zemi každé čtyři generace.
Z jejich práce publikované v roce 1997 pak vychází, že další obdobnou krizi lze očekávat v roce 2025. V případě, že bychom aplikovali interval 85 let, bude její vrchol v roce 2029. Každopádně se toto načasování kryje s predikcí Petera Turchina, který k němu dospěl z odlišné časové perspektivy a metodologie a k práci Strausse a Howa je značně kritický.
Pokud bychom chtěli tuto shodu označit za pouhou náhodu, je k dispozici třetí autor, který dospěl k identickému závěru.
John Glubb (1897 - 1986) se začal naplno věnovat (zejména arabské) historii po ukončení své výjimečné vojenské kariéry v zemích Blízkého východu (Irák, Jordánsko). Na sklonku svého života pak publikoval útlou práci The Fate of Empires and the Search for Survival. Ačkoliv Glubb nezdůrazňuje cykličnost života tak výrazně jako Strauss a Howe, je i tento element v jeho práci zastoupen. Podle jeho koncepce procházejí říše následujícími obdobími:
průkopnická fáze (nástup nové skupiny, kmene nebo etnika na světové kolbiště),
dobyvatelská fáze (prosazení se a expanze),
obchodní fáze (zavedení systematické vlády zákona na rozsáhlém území vedoucí k rozkvětu obchodu, kultury a všeobecné prosperitě),
dekadentní fáze (charakterizovaná individualismem, sobectvím a ztrátou společenské sounáležitosti, sociálním státem jako snahou o zmírnění hluboké příjmové nerovnosti, přílivem imigrantů a to zejména do významných populačních center, šířením povrchní zábavy a neheterosexuálního sexuálního chování, prezentací nefunkčních vzorů typu populárních zpěváků, herců a sportovců, zvýšeným vlivem žen na veřejný život, pesimismem, materialismem, neschopností politického kompromisu, úpadkem tradic a tradičních náboženství)
kolaps.
Přes formální rozdíly mezi jednotlivými říšemi, které studoval, dochází Glubb k závěru, že obvyklá doba trvání impéria je asi 250 let, přičemž tento časový úsek zůstává normou po tisíciletí, když například Asyrská říše (859-612 př. n. l.) používající jako dominantní dopravní prostředek chůzi nebo v boji válečný vůz, kopí, luky a šípy existovala 247 let, zatímco technologicky výrazně pokročilejší, rozsáhlejší a železnici a dělostřelectvo používající Britské impérium (1700-1950) fungovalo velmi podobných zhruba 250 let.
Jak do tohoto schématu zapadá americké impérium?
Průkopnická fáze (1776 - 1823) zahrnovala válku za nezávislost a expanzi západním směrem napříč severoamerickým kontinentem.
Dobyvatelská fáze (1823 - 1865) pak navázala podrobením indiánských teritorií, porážkou Mexika a připojením Texasu a Kalifornie a vítězstvím Unie nad Konfederací v nejkrvavějším konfliktu, který kontinent zakusil.
Obchodní fáze (1865 - 1969) byla charakterizována vybudováním komplexní hospodářské a dopravní infrastruktury, přílivem imigrantů, kumulací kapitálu, rozvojem technologie a technokracie, nástupem globální dominance a konzumní kultury.
Dekadentní fáze (1969 - současnost) je typická pesimismem, obrannými válkami, materialismem, frivolitou a úpadkem morálky a oficiálních náboženství, přílivem imigrantů, sociálním státem, ženami ve veřejných funkcích, nefunkčním sexuálním chováním, vyprázdněným intelektualismem a rozvojem pseudovědy, vyhroceným individualismem a sobectvím.
Pokud se vrátíme k Petru Turchinovi a jeho pracím Secular Cycles a War and Peace and War (The Rise and Fall of Empires), uvidíme, že i tento autor prezentuje cyklus 250 let, který označuje jako tzv. sekulární cyklus.
I zde se počáteční jednota, skupinová energie a kreativita postupně ztrácí tváří v tvář individuální sobecké touze po zisku. Následuje prohlubování rozdílu příjmů mezi chudými a bohatými, konflikty mezi jednotlivými společenskými skupinami i uvnitř nich, v konečné fázi ústící v občanskou válku nebo revoluci.
Pokud tedy vezmeme rok vyhlášení Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (1776) za počátek amerického impéria, dochází tři výše uvedené práce za použití odlišných metodologií, nezávisle na sobě a s odstupem minimálně dekády od sebe k závěru, že v období 2025 - 2035 budou USA čelit závažné krizi - pravděpodobně revoluci nebo občanské válce, která povede ke kolapsu amerického impéria.
Tento závěr samozřejmě není stoprocentní jistotou, ale zároveň není pouhou spekulativní předpovědí. Obdobně je třeba zdůraznit, že současná situace není ve své podstatě dobrá ani špatná, ale je výsledkem přirozených a postižitelných biologických, historických a kulturních procesů nebo v širší perspektivě dokonce procesů vesmírných či božských.
Pokud bychom měli v budoucnu informace o vzniku a zániku impérií použít, mělo by to být především k chápání chování ostatních lidí bez ohledu na jejich politickou, etnickou nebo náboženskou příslušnost a k minimalizaci zbytečného utrpení způsobeného sobectvím, hloupostí a nevědomostí.
Zdroje:
Glubb, J. (1976,1977). The Fate of Empires. Edinburgh: William Blackwood & Sons Ltd. ISBN 0851581277.
Strauss, W. a Howe, N. (1997). The Fourth Turning: An American Prophecy - What the Cycles of History Tell Us About America's Next Rendezvous with Destiny. Crown. ISBN-13 : 978-0767900461.
Turchin, P. a Nefedov, S. (2009). Secular Cycles. Princeton University Press. ISBN-13 : 978-0691136967.
Turchin, P. (2007). War and Peace and War: The Rise and Fall of Empires. Plume. ISBN-13 : 978-0452288195.